Teorie šíření inovací (anglicky Diffusion of innovation theory) dává odpovědi na to proč a jak lidé přijímají novinky, nové věci (inovace) a jak probíhá jejich rozhodování.
Teorii šíření informací zformuloval E. M. Rogers v roce 1962. Je jednou z nejstarších a nejcitovanějších sociálních teorií. Říká, co ovlivňuje proces, jakým jsou inovační produkty přijímány. Podle ní má na to vliv jak typologie lidí, tak sociální okolí tak i masmédia. Jedním z klíčových zjištění a tvrzení je právě ovlivnění lidí sociálním prostředím a okolím, které je tím klíčovým spouštěčem dominového efektu, při kterém se inovace rozšíří na většinu zákazníků. Člověk inovaci přijme, pokud bude přesvědčený, že mu přinese nějaký užitek a pokud bude přijatý i ve své sociální skupině (když to budu používat, nebudou si o mě myslet, že jsem divný?)
Jaké jsou fáze procesu adopce inovací?
Rogers definuje proces šíření inovací rozdělený do pěti fází, kterými každý člověk musí projít.
- Knowledge (Znalost) – jedinec ví o existenci inovačního produktu a chápe co přináší
- Persuasion (Přesvědčení) – jedinec zaujímá k inovaci nějaký postoj - pozitivní nebo negativní
- Decision (Rozhodnutí) – jedinec se angažuje v aktivitách, které vedou k přijetí nebo odmítnutí inovace
- Implementation (Přijetí, zavedení) – jedinec začíná inovace používat
- Confirmation (Potvrzení) - jedinec zhodnocuje výsledek používání inovace
Přijímání nových produktů masou zákazníků nebývá jednoduché. Většina lidí má přirozenou tendenci setrvávat u věcí a produktů, na které jsou zvyklí. Tato tendence je ale u různých lidí různě silná - existují lidé, kteří jsou změnám více nakloněni a ti, kteří mají vůči jakékoliv změně silný odpor. Nad rámec těchto osobních vlastností všichni lidé podléhají názorům svého okolí - sociálních skupin, ve kterých se pohybují a také názorům prezentovaných v masmédiích, které čtou.
Adoptují všichni lidé inovace stejně?
Vůbec ne. Teorie proto také rozlišuje pět základních typů lidí, podle rychlosti a snadnosti, jak inovace přijímají (nebo jinými slovy, jak jsou ochotni přijímat rizika a nejistotu ze změny plynoucí).
- Innovators (Inovátoři) – jsou nadšenci, kteří extrémně rádi zkouší nové věci a dělá jim radost, že jsou první, kdo něco vyzkouší (cca 2,5% lidí)
- Early adopters (Časný osvojitel, Časný uživatel) – jsou lidé, kteří rádi zkouší nové věci a chtějí být nositeli změn a dokáží rychle přijímat změny, chtějí být lídry nebo vizionáři (cca 13,5% lidí)
- Early Majority (Časná většina) – jsou pragmatici, kteří přijímají inovace nadprůměrně snadno a rychle, ale nejsou to lídři. Používají inovace až ve chvíli, kdy se osvědčí. Jsou klíčoví pro masové přijetí (cca 34% lidí)
- Late Majority (Pozdní většina) – jsou konzervativci, kteří inovaci přijmou až po tom, co se osvědčila u většiny, protože změny přijímají neradi. (cca 34% lidí)
- Laggards (Opozdilci) – jsou skeptici, kteří inovaci přijímají fakticky jen proto, že už jim nic jiného nezbývá (například předchozí produkt se přestane prodávat) (cca 16% lidí)
Jaké jsou úskalí při zavádění inovací?
Při zavádění inovací nebo nových produktů tedy musí firma soustředit na všechny typy lidí - zásadní novinky je nutné prosazovat díky inovátorům a časným osvolitelům (Early adopters). Ti dají prvotní zpětnou vazbu a často umožňují produkt zdokonalit. Naprosto klíčový je ale přechod k pragmaticky smýšlejícím zákazníkům, kterou Rogers nazývá Časná většina (Early majority). Pokud se nepodaří přesvědčit tuto skupinu tak inovace zůstane jen pro nadšence a vizionáře, ale firma nezíská klíčovou část trhu, širokou akceptaci trhem, bez které nelze dosáhnout důležitých zisků.
Komentáře
Do diskuze nelze přispívat, protože je uzamčená