Teorie mnohonásobné inteligence je dílem amerického psychologa Howarda Gardnera. Ten předpokládá existenci sedmi různých, vzájemně víceméně nezávislých inteligencí:
- Lingvistická inteligence - zahrnuje schopnost vyjadřovat se verbálně a rozumět verbálnímu vyjádření; je charakteristická například pro spisovatele, politiky, odborníky na public relations apod.
- Logicko-matematická inteligence - zahrnuje schopnost logického a matematického myšlení a řešení matematických a logických problémů; typická je pro logiky, matematiky, fyziky apod.
- Prostorová inteligence - zahrnuje schopnost myslet vizuálně, tvořit vizuální představy a řešit prostorové problémy; typická je například pro architekty nebo kartografy
- Hudební inteligence - zahrnuje schopnost rozumět hudbě a produkovat hudbu; typická je pro hudebníky, hudební skladatele či dirigenty
- Tělesně-pohybová inteligence - zahrnuje schopnost velmi přesně ovládat své tělo a vykonávat komplexní a přitom velmi precizní pohyby; charakteristická je pro jemné mechaniky, chirurgy, sportovce atd.
- Interpersonální inteligence - zahrnuje schopnost efektivního fungování v sociálních vztazích, umění vycházet s jinými lidmi, přesvědčovat je apod.; tato inteligence je obvyklá u psychologů, učitelů, pomáhajících profesí aj.
- Intrapersonální inteligence - zahrnuje schopnost rozumět sám sobě a „pracovat na sobě“ a na svém osobním rozvoji; tato inteligence je typická u velmi úspěšných lidí v jakémkoli oboru
Praktické využití teorie mnohonásobné inteligence: V personalistice a řízení lidských zdrojů při vytváření a obsazování pracovních míst - analýza pracovních míst. Jednotlivé složky jsou na sobě relativně nezávislé. Při různých pracovních úkolech a činnostech se různou měrou uplatňují různé složky inteligence.
Komentáře
Do diskuze nelze přispívat, protože je uzamčená