Systémová integrace (System Integration)

Systémová integrace (SI) je pojem, který se v praxi používá ve dvou významech:

V užším technickém pojetí se jedná o integraci různých technických částí informačního systému, tedy aplikací (systémů) do jednoho celku. Cílem je taková architektura informačního systému jakožto celku, která efektivně podporuje business procesy v organizaci.
V širším významu pojem systémová integrace označuje celý proces, který je nezbytný pro efektivní fungování zejména rozsáhlejších informačních systémů

Poskytovatelem služeb systémové integrace je systémový integrátor, jehož úkolem je kromě technického zajištění integrace také koordinace jednotlivých dodavatelů a odpovědnost za funkčnost informačního systému jako celku. Přístupy k integraci informačního systému v podniku se vyvíjely v letech podle toho jak postupoval technologický pokrok. Existují zhruba 4 generace (přístupy) k systémové integraci:

Replikace dat
ETL (Extract Transform Load)
EAI (Enterprise Application Integration)
EII (Enterprise Information Integration)

Praktické využití systémové integrace: Vzhledem k rostoucí složitosti, provázanosti a komplexnosti moderních podnikových informačních systémů je důležité umět jeho části správně provazovat a propojovat. Systémová integrace se nějakou svojí formou uplatňuje ve většině středních a ve všech velkých organizacích. Systémovou integraci může vykonávat někdo z týmu lidí v kompetenci IT manažera (CIO) nebo se může být vykonávána jako externí služba tzv. Systémovým integrátorem. Systémová integrace je průběžná, nikdy nekončící práce při správě rozsáhlého informačního systému podniku nebo může mít podobu jednorázového projektu, který umožní její skokové zlepšení.

Systémový integrátor sehrává významnou roli koordinátora při systematizaci požadavků zadavatele na vývoj a rozvoj IS, řízení a kontroly kvality výstupů projektů. Řídí, koordinuje a přebírá garanci za efektivní realizaci business cílů ve smyslu termínů, rozsahu řešení, nákladů, rozpočtu a kvality. Systémový integrátor je garantem řádného návrhu řešení a jasné specifikace zadání na jeho realizaci, koordinuje jednotlivé požadavky na vstupy a kontroluje výstupy s cílem dodat celkové funkční řešení zadavateli.

Správně navržené řešení obvykle představuje:

Zjednodušení stávající architektury integrace (snížení počtu rozhraní mezi systémy)
Nižší náklady na modifikaci stávajících systémů a aplikací
Nižší náklady na implementaci a integraci nových systémů a aplikací
Větší automatizaci business procesů, což přináší nižší náklady a větší rychlost zpracování
Možnost snadnější integrace se systémy externích subjektů

Úrovně integrace:

Z pohledu architektury IS lze integraci realizovat na několika úrovních:

Integrace na úrovni uživatelského rozhraní (prezentační vrstvy)
Integrace na úrovni aplikační vrstvy
Integrace na úrovni datové (perzistentní) vrstvy
Integrace mezi rozdílnými vrstvami architektury IS

Integrační styly - představují obecné přístupy k integraci informačních systémů či aplikací, resp. představují možné způsoby komunikace mezi jednotlivými systémy. Z tohoto pohledu existuje několik základních přístupů:

Integrace na datové (perzistentní) vrstvě:
- Přenos souborů
- Sdílená databáze
- Sdílené soubory
- Replikace dat
- ETL procesy
Integrace na aplikační vrstvě:
- Vzdálené volání procedur
- Messaging
Integrace na prezentační vrstvě:
- Portálová řešení

Architektury integrace řeší otázku, jakým konkrétním způsobem budou uspořádány vazby mezi jednotlivými systémy či aplikacemi. Mezi nejpoužívanější patří: