„Mnohem raději bych měl společnost, kde každý někdy nesouhlasí, než společnost, kde každý vždy souhlasí. Úplná shoda není zdravá.“
Marc H. McCormack
V šedesátých letech sestavil tehdejší americký prezident John F. Kennedy jeden z intelektuálně nejsilnějších týmů prezidentských poradců v dějinách USA. Přesto se USA nevyhnuly debaklu v Zátoce sviní, kde ostudně selhal pokus odstranit na Kubě režim Fidela Castra.
Toto a další podobná selhání skupiny špičkových odborníků během skupinového rozhodovacího procesu zaujalo amerického psychologa Irvinga Janise, který přišel s teorií skupinového myšlení (groupthink). Janis za určitých podmínek pojímá skupinové myšlení jako téměř zákonitý sociálně psychologický mechanismus, který dovede skupinu složenou dokonce z mimořádně inteligentních lidí k naprosto špatným závěrům.
Skupinové myšlení (Groupthink) lze téměř zákonitě identifikovat při splnění následujících podmínek:
- Situace není vnímána realisticky
- Realistické názory nemají šanci uspět („nechtějí být slyšeny“)
- Skupina je odtržena od vnějšího prostředí (izolace od podnětů zvenku)
- Skupina je vysoce soudržná
- Skupina pracuje pod tlakem vnější hrozby
- Rozvíjí se velmi intenzivní stres
- Skupina je pod tlakem, protože rozhodnutí má být rychlé
V takové situaci dochází k rozvoji osmi symptomů skupinového myšlení:
- Rozvíjí se Iluze nezranitelnosti
- Upevňuje se neotřesitelná víra v morálnost chování skupiny
- Dochází ke kolektivní racionalizaci rozhodnutí skupiny
- Rozvíjí se sdílené myšlenkové stereotypy a postoje, zejména k oponentům, kteří jsou zesměšňováni
- Uplatňuje se autocenzura, členové skupiny se neprojevují kriticky a všichni se tváří, že souhlasí
- Nastupuje iluze jednomyslnosti a členové skupiny získávají pocit falešné shody – nikdo navenek neodporuje danému rozhodnutí
- Reprezentanti jiných názorů jsou vystaveni tlaku a nuceni změnit názor
- Objevují se „strážci myšlení“, kteří cenzurují odlišné názory a negativní informace zvenčí
Podle Janise vede skupinové myšlení k těmto sedmi chybám v rozhodování:
- Nejsou dostatečně prozkoumány všechny alternativy řešení
- Skupina se odchyluje od původních cílů
- Skupina dostatečně nezvažuje rizika zvoleného řešení
- Jednou zamítnuté alternativy nemají šanci být znovu přijaty
- Sběr informací ve skupině je nesystematický a neúplný
- Skupina filtruje informace a potlačuje ty nežádoucí
- Neexistuje náhradní plán pro případ selhání zvoleného řešení
Podle Janise existuje několik osvědčených způsobů, jak se vyhnout pasti skupinového myšlení:
- Vedoucí pověří každého člena skupiny rolí kritického posuzovatele návrhů, každý tak může vyjadřovat námitky a pochybnosti
- Vedoucí pracovníci ve skupině nesmí předem vyjadřovat své názory, aby svou autoritou neovlivnili ostatní
- Je vytvořeno několik skupin paralelně pracujících na řešení problému (viz také paralelní týmy)
- Všechny smysluplné varianty jsou prozkoumány, žádná není předem zavržena
- Každý člen skupiny má právo konzultovat myšlenky skupiny s někým důvěryhodným zvenčí
- Skupina může na své porady pozvat odborníka zvenčí
- Nejméně jeden člen skupiny by měl zastávat roli ďáblova advokáta, který systematicky přichází s protinávrhy a zpochybňuje rozhodnutí skupiny, na každé schůzce by mělo jít o jinou osobu
Dále lze doporučit tyto kroky:
- Kontrolovat, zda nedošlo k některé ze sedmi chyb v rozhodování
- Systematicky přibírat do skupiny jedince, kteří jsou známí svou nonkonformitou
- Vedoucí skupiny individuálně rozhodne poté, co vyslechne názory členů skupiny
Komentáře
Do diskuze nelze přispívat, protože je uzamčená