Riziková společnost (Risk Society)

„‚Riziko‘ v sobě inherentně obsahuje pojem kontroly. Premoderní nebezpečí byla připisována přírodě, bohům a démonům. Riziko je moderní pojem. Předpokládá rozhodování. Jakmile mluvíme o otázce “rizika”, mluvíme o kalkulování nekalkulovatelného, o kolonizování budoucnosti.“

Ulrich Beck

Riziková společnost je sociologická teorie německého sociologa Ulricha Becka. Podle něj na jedné straně modernizace a rozvoj vědy a techniky přináší řadu pozitiv a ulehčuje život, na druhé straně má negativní účinky například na životní prostředí a přináší celou řadu rizik.

Současně kritický rozum, kritická reflexe, kterou modernita narušovala tradiční společnosti, je teď náhle používána proti samotným výdobytkům modernity a proti jejím nečekaným důsledkům (Beck, 2011). Kritické myšlení vnímá rizika a vede až ke zpochybnění výdobytků současnosti - ke skepsi vůči technice obecně a kupříkladu vůči jaderné energetice a jiným rizikovým odvětvím průmyslu. Tato skepse ovlivňuje nálady trhu a spotřebitelů a je třeba s ní počítat.

Současně ovšem Beck říká: „Modernizace však není žádný fiakr…, z něhož můžeme, pokud nám nevyhovuje, na příštím rohu opět vystoupit.“ Tím je míněno, že rizika moderní společnosti jsou tu s námi a musíme se naučit s nimi žít a snažit se je snižovat na minimální úroveň. A zároveň aktivně využívat nástroje krizového řízení a řízení rizik.

Praktické využití teorie rizikové společnosti: Zejména technologické a energetické společnosti musí počítat s kritickým myšlením a skepsí veřejnosti i svých stávajících i potenciálních zákazníků. Měly by otevřeně mluvit jak o rizicích, tak svých aktivitách podnikaných k eliminaci rizik (viz řízení rizik). Nejhorší propagandou je tvářit se jako by nic. Naopak je třeba aktivně komunikovat a pracovat s veřejným míněním. Současně by veřejný sektor měl aktivně vystupovat jako regulátor a dohlížet na omezování rizik.