Psychologická smlouva

Psychologická smlouva je pojem, který označuje soubor vzájemných očekávání a povinností mezi pracovníky organizace a organizací. Tato očekávání se týkají hodnot a norem, požadovaného chování, pracovního výkonu, odměňování, povyšování, uplatňovaných zásad jednání s lidmi a vlastně všech aspektů fungování organizace a lidí v ní (tj. celé organizační kultury).

Psychologická smlouva zásadně ovlivňuje nejen očekávání ale i chování lidí. Je významným, i když nikde nepsaným, vztažným rámcem pro pracovníky i manažery. Základním obsahem psychologické smlouvy by měly být zásady slušnosti a spravedlnosti, vzájemná důvěra a plnění dohod. Psychologická smlouva vede k „občanství v organizaci“, k oddanosti pracovníků a motivuje.

V praxi je důležité, zda jsou očekávání a předpoklady obsažené v psychologické smlouvě oboustranně vyvážené. Pokud jsou požadavky obou stran v nepoměru a očekávání rozdílná, psychologická smlouva nefunguje tak, jak má. To se odráží zejména na nedobrém organizačním klimatu a kultuře a místo motivace dochází k demotivaci a vztahy mezi pracovníky a organizací tak mohou být narušené. To samozřejmě ohrožuje výkonnost organizace a její výsledky.

Praktické využití psychologické smlouvy: Personální ředitel (CHRO) by měl mít povědomí o stavu psychologické smlouvy v organizaci. Ten se dá zjistit například průzkumem spokojenosti mezi zaměstnanci. Pokud jsou výsledky vyhovující, je vše v pořádku. Pokud ne, je třeba vzájemná očekávání sladit.