Porucha osobnosti

Porucha osobnosti je trvalá povahová odchylka od normálního chování. Jsou to výrazné osobnostní rysy, názory nebo chování, které jsou jedince a zejména pro jeho pro okolí nepříjemné. Porucha osobnosti je z naprosté většiny dána geneticky, lze ji tedy výchovou a vzděláváním ovlivnit jen málo. Z toho důvodu se projevuje už od dětství. S přibývajícím věkem může docházet k tomu, že se výrazné projevy spíše utlumují než že by se zvětšovaly.

Poruchami osobnosti se zabývá také mezinárodní standard klasifikace nemocí (ICD), který definuje tyto specifické poruchy osobnosti:

• paranoia - paranoidní porucha osobnosti (F60.0)
• schizofrenie - schizoidní porucha osobnosti (F60.1)
• disociální porucha osobnosti (F60.2)
• emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3)
• histrionská porucha osobnosti (F60.4)
• anankastická porucha osobnosti (F60.5)
• anxiózní porucha osobnosti (F60.6)
• závislá porucha osobnosti (F60.7)
• jiné specifické poruchy osobnosti (F60.8)
• poruchy osobnosti nespecifické (F60.9)

Co znamená porucha osobnosti v praxi?

Poruchy osobnosti výrazně snižují kvalitu života jedince a ztěží jeho jeho zařazení do společnosti a soužití s ostatními lidmi. Člověk s poruchou osobnosti má výrazné chování, názory a je málo přizpůsobivý. Z hlediska pracovního kolektivu jakový člověk výrazně narušuje společenské a pracovní chování. Často dochází ke konfliktům na pracovništi.
Do dobré takového člověka při přijímacím pohovoru nebo pomocí psychotestů včas identifikovat, protože jeho vliv na pracovní kolektiv může být pro firmu zničující.