Odpisy (Depreciation)

Odpisy, amortizace (anglicky Depreciation) je pojem označující peněžní vyjádření opotřebení dlouhodobého majetku za určité období. Odpisy zhruba kopírují fyzické opotřebení majetku a vyjadřují postupné jeho znehodnocování (zastarávání). Odpisy jsou součástí nákladů, čímž snižují zisk, aniž by byly skutečně vynaloženým nákladem.

Odpisy rozlišujeme na

• Účetní - stanovuje si podnik sám v závislosti na opotřebení majetku ovlivněného předpokládanou mírou jeho užívání. Účetní odpisy nejsou daňově uznatelné.
• Daňové - jejich výše je stanovena v zákoně o daních z příjmu. Pro zjednodušení lze použít stejný výpočet i pro odpisy účetní.

K čemu slouží a jak fungují odpisy v praxi?

Odpis je náklad, který není výdajem, zvoleným způsobem odepisování může manažer ovlivňovat výši cash flow. 

Každý majetek má svoji určitou životnost, která je v účetnictví finančně vyjádřena určitým počtem let po který je odepisován, tedy jeho hodnota je v majetku snižována. Zároveň platí, že výdaje za nákup jsou pro firmu nákladem, který snižuje zisk, ale zároveň také základ pro výpočet daně. Majetek od určité hodnoty (v každém státě, zemi se tato hodnota liší v závislosti na jeho legislativě) nelze dát přímo do nákladů - musí se odepisovat - tedy jeho hodnota se musí rozložit do určitého počtu let. Roční odpis takového majetku je tedy spočten jako podíl jeho vstupní ceny a počtu let účetní životnosti.

Účetní odpisy jsou nákladem v účetnictví, který se zobrazuje v účetním hospodářském výsledku a ve finančních výkazech. Může, ale nemusí být zároveň základem pro výpočet daně z příjmů.
Součet účetních odpisů za jednotlivé roky se nazývá oprávky k dlouhodobému majetku. Tato částka nesmí přesáhnout jeho pořizovací hodnotu. Jinými slovy není možné odpisovat větší částku, než za jakou byl majetek pořízen nebo za jakou byl majetek oceněn. Když výše odpisů (součet oprávek) dosáhne pořizovací hodnoty, pak je celý cyklus majetku z účetního pohledu ukončen.

Daňové odpisy závisí na konkrétní legislativě, kterou stanovují státy nebo země. Legislativně je určeno, jak dlouho se různé druhy majetku mohou odepisovat (stanovují minimální dobu odpisů) tak, aby firmy nemohly odepisovat (rozuměj dávat do nákladů rychleji) náklady na pořízený majetek rychleji, než je to z pohledu státu a odvodu daní žádoucí. Princip je tedy stejný jako v případě účetních odpisů, ale jsou dané minimální doby pro jednotlivé druhy či typy majetku.