Motivace, motivování a motivační teorie

Motivace (anglicky Motivation) je jedním ze základních psychických procesů. Motivace je vnitřní pohnutka, která podněcuje jednání člověka k něčemu. Je to to, co nás pohání něco dělat. Motivace může být aktivována pomocí různých stimulů (stimulačních či aktivizačních faktorů) - vnějších i vnitřních (sebemotivace). Úzce souvisí s výkonností člověka - motivovaný člověk je výkonnější, více se soustředí na dosažení určitého cíle.

Motivování je úsilí jednoho lidského jedince nebo jedinců vytvořit u jiného jedince (jiných jedinců) motivaci pro požadované chování a v praxi je nutnou součástí řízení, a vychází z toho, že člověku se z hlediska jeho přirozených pohnutek nechce pracovat, pokud nemá motivaci.

Sebemotivování je úsilí lidského jedince motivovat sám sebe.

Jaké je základní rozdělení motivačních faktorů?

V zásadě nás motivují dvě základní věci a to je odměna (pozitivní motivace) a strach (negativní motivace). Odměna je určitě vnímána lépe, ale oba typy motivace jsou rovnocené a přirozené. Negativní motivace není špatná, jak by se na první pohled mohlo zdát - např. strach - je to přirozený faktor, který pomáhá lidem přežít a vyřešit různé situace. Strach byl a vždycky bude faktorem evoluce a přirozené obrany (když vás napadne medvěd, to je velká motivace - budete určitě utíkat rychleji než normálně) a například ve válečné době vznikají velké vynálezy - právě proto, že myšlení je díky faktoru strachu velmi napřímené.

• Pozitivní motivace - je založena na odměně za lepší výkony:  
  
  • Faktor hmotné zainteresovanosti
  • Faktor morálního ocenění
  • Faktor seberealizace
• Negativní motivace - je založena na silových faktorech:
  • Faktor existenční
  • Faktor strachu (obava o život, o práci nebo o pracovní místo)

Jaké jsou nejznámější motivační teorie?

Existuje celá řada teorií, jak lze využít různé formy motivace pro různé situace a různé osobnosti lidí. Je to totiž velmi důležité zdůraznit, že úspěšnost použití správného motivačního faktoru hodně závisí na osobnosti konkrétního člověka a také na kultuře firmy. Co v jednom týmu nebo u konkrétního člověk funguje, to u jiného fungovat nemusí.

• Adamsova teorie spravedlnosti (Adams’ Theory of Justice)
• Alderferova teorie motivačních potřeb ERG (Alderfer’s Theory of Motivation)
• Herzbergova motivační teorie dvou faktorů (Herzberg’s Two Factor Motivation Theory)
• Maslowova pyramida potřeb (Maslow’s Pyramid of Needs)
• McClellandova teorie získaných potřeb (McClelland’s Three Needs Theory)
• McGregorova teorie XY (McGregor’s XY Theory)
• Skinnerova teorie zesílení (Skinner’s Reinforcement Theory)
• Vroomova teorie očekávání (Vroom’s Expectancy Theory)

Jak využívají motivaci v praxi firmy?

Cílem motivování v organizaci je aktivovat jednotlivé pracovníky, podnítit jejich vnitřní hnací síly a usměrnit jeho chování k dosažení určitého cíle. Pro organizace je motivování jedinců jedním z klíčových faktorů úspěchu. V organizacích se pomocí motivace se vytváří a podněcuje u lidí vnitřní zájem, ochota a chuť se angažovat při plnění jim svěřených úkolů a cílů organizace. Motivace se zjednodušeně vztahuje k dosažení určitého cíle a uspokojení z jeho dosažení. Klíčové je dosažení skutečného vnitřního odhodlání.