Komunikace (Communication)

Komunikace (anglicky Communication) je předávání a sdílení informací. Může probíhat mezi lidmi, mezi technickými zařízeními či mezi programy. U komunikace je vždy důležité, kdo je zdrojem a kdo příjemcem a po jakém médiu, jakým způsobem komunikace probíhá (přímo, elektronicky, poštou a podobně), tedy jakým komunikačním kanálem probíhá. Zdrojem i příjemcem komunikace může být člověk, stroj nebo program.

Jaké typy komunikace existují?

• Vzájemná lidská komunikace, někdy říkáme též interpersonální komunikace, probíhá mezi lidmi fakticky neustále. Neustále si vzájemně povídáme či jinak komunikujeme. Je to sdělování informací, vzájemné dorozumívání, které může probíhat verbálně (řečí s využitím jazyka) či neverbálně (posunky, gesty, vyjádřenými emocemi). Je to vlastně společenský akt. Proto se jí někdy říká sociální komunikace. Komunikace mezi lidmi může probíhat přímo, z očí do očí, nebo může s pomoci technických prostředků probíhat i na delší vzdálenost - pomocí telefonu, mailu, instant messaging, sociálních sítí, videokonferencí a podobně.

• Komunikace může být zprostředkována různými technologiemi, kromě osobní komunikace tváří v tvář, může být zprostředkována také moderními informačními technologiemi (jako jsou telefon, počítač a podobně). Je tady ale mnoho jiných “technologií” pomocí kterých může komunikace probíhat - pomocí dopisu nebo jiných zpráv, které si mezi sebou lidé vymění. Také kouřový signál nebo blikající světlo a morzeova abeceda jsou způsoby, jak přenést rychle informaci mezi dvěma vzdálenými body.

• Technické pojetí komunikace je zaměřeno na přenos signálu z jednoho místa na druhé - je to přenos informací mezi zdrojem a příjemcem, přičemž základním úkolem takového přenosu je zajistit spolehlivý přenos informací. Spolehlivostí se myslí dosažení odpovídající kvality, přičemž důležité je, aby informace nebyla přenosem zkreslena. Komunikace s využitím moderních informačních technologií bývá zpravidla v reálném čase (s určitými výjimkami, jako je například mail).

• Komunikovat spolu mohou i stroje - počítače a jejich programy, které si vzájemně mohou vyměňovat data či informace. Téměř každé moderní zařízení, které nám projde rukou to dělá. Tento typ komunikace machine-to-machine se bude s trendem internetu věcí jen a jen intenzivnější.

Podle míry formality se komunikace také může dělit na:

• Formální komunikace (Formal Communication)
• Neformální komunikace

Komunikace je jedním ze základů informačního systému. Bez komunikace by informace ani data nemohly proudit a nedocházelo by k jejich výměně.

Aby se strany vzájemně dobře pochopily, je třeba aby rozuměly syntaxi a sémantice , kterou používají. (což nám jde v mateřském jazyce přirozeně a ani o tom nepřemýšlíme, ale v jiných jazycích, třeba i těch programovacích už je to horší a musíme se snažit).

Pro některou komunikaci je důležité uchování její historie - například pro pozdější využití, pro lepší týmovou spolupráci, jako důkazní materiál a podobně.

Komunikace může být otevřená, či důvěrná (pokud nechceme, aby se informace dozvěděl někdo mimo těch, komu jsou určeny). Pak je třeba různými prostředky zabezpečit přenos informací pomocí šifrování.