John Stuart Mill
John Stuart Mill ve dvanácti letech s otcem pracoval na edici pětisvazkového Benthamova díla. Následkem se v patnácti letech psychicky zhroutil. Po návratu z léčení na jihu Francie založil diskuzní klub Utilitarian Society. Jeho přetrvávající duševní problémy mu nedovolily dokončit studium práv.
V letech 1827 až 1857 byl zaměstnán jako úředník Východoindické společnosti. Začal se věnovat poezii a stýkání s přáteli. Význam v jeho přerodu od rozumového utilitarismu k zapojení citů měla jeho budoucí žena Harriet Taylorová.
Posledních třicet let svého života věnoval psaní politických, ekonomický a filosofických textů na bázi sociálního liberalismu. Ačkoli Mill v mnohém zachovával a rozvíjel tehdejší konvenční ekonomické uvažování, mnohé jeho myšlenky byly poměrně originální. Přimlouval se za redistribuci bohatství státem, ovšem s minimem byrokracie. Tím myslel formou nepodmíněného příjmu všem občanům. Namísto myšlenky trvalého hospodářského růstu předkládal myšlenku růstu stacionárního. Často zpochybňoval soukromé vlastnictví přírodních zdrojů a byl propagátorem družstevnictví – v roce 1852 se zasadil o přijetí prvního britského družstevního zákona, jenž v upravené podobě stále platí.
V letech 1865–1868 byl poslancem Dolní sněmovny a rektorem na skotské Univerzitě v St. Andrews.
Komentáře
Do diskuze nelze přispívat, protože je uzamčená