Globalizace

Globalizace je spontánní proces stále intenzivnější integrace zemí a států světa do jediného, propojeného ekonomického systému. To v důsledku znamená, že politika, ekonomika, společnost, technologie, legislativa a životní prostředí kdekoli na světě získávají a mají v nějakém smyslu celosvětový (globální) dopad nebo charakter. Jejím opakem je deglobalizace. Globalizace ale není jen jevem současnosti. Většinou se rozlišují 3 globalizační vlny (někteří autoři jich rozlišují i více):

• První vlna globalizace zhruba v letech 1860-1914. Ta byla umožněna rozvojem a zdokonalením dopravy, významnou migrační vlnou lidí, růstem mezinárodního obchodu a vznikem světového trhu s komoditami. Světovou mocností byla Velká Británie, která Tato vlna byla ukončena první světovou válkou.

• Druhá vlna globalizace proběhla po druhé světové válce, zhruba mezi roky 1950-1980 jako reakce na potřebu nových nadnárodních přístupů k řešení globálních problémů. Globalizace měla překážky v důsledku studené války a souboje západního a východního bloku, a jejich hospodářských organizací (OECD a RVHP). Světovou mocností se staly USA mimo jiné díky Brettonwoodské dohodě, která stanovila systém pevných kurzů hlavních měn vázaných na dollar, jako světovou měnu.

• Současná vlna globalizace je ovlivněná výrazným rozvojem komunikačních a informačních technologií a existencí internetu, internacionalizaci médií a také významným ekonomickým vzestupem asijských států (zejména Čína, Indie, Jižní Korea).

V souvislosti s hospodářskou krizí způsobenou COVID-19 je patrný pokles intenzity trendu globalizace a očekává se spíše deglobalizace a zvyšování soběstačnosti států a regionů.

Co znamená globalizace v praxi?

Globalizace znamená rychlé přenášení pozitivních i negativních trendů po celém světě. Ekonomická krize v určité části světa se může snadno změnit v krizi globální. Módní vlna na jednom konci se může rychle přelít jinam a stát se globálním trendem.
Mezi klady globalizace lze zařadit růst objemu mezinárodního obchodu a zboží, růst přímých zahraničních investic, růst rozvojových zemí, rychlý transfer technologií, zesilování střední střídy.
Mezi zápory globalizace patří společenské, ekonomické a bezpečnostní hrozby. Velmi nebezpečný je nekontrolovaný tok finančního kapitálu, dumpingové chování nadnárodních korporací, celosvětově dochází ke zvyšování rozdílu mezi bohatými a chudými. Důsledkem globalizace je vzájemná závislost zemí a států. Hospodářské cykly jednotlivých zemí jsou tak stále více závislé na celosvětovém hospodářském cyklu (problém jednoho strhne i ostatní). Z kulturního pohledu se hovoří o kulturní invazi a mizení lokálních kulturních zvyků.