Dublin Core

Dublin Core (DC), nepřekládá se, někdy též nesprávně Dublincore je minimální metadatový standard pro popis digitálních, především webových zdrojů, umožňující snadné vyhledávání. Vznikl v roce 1995 a jednalo se o první univerzální formát pro metadata popisující digitální informační zdroje.

Tvoří jej patnáct základních elementů navržených tak, aby mohly dostatečně popsat základní společné atributy většiny elektronických zdrojů z různých oborů. Klíčovou vlastností Dublin Core je jeho maximální jednoduchost a srozumitelnost i pro laiky. To umožňuje popis informačního objektu přímo jeho autorem, který nemusí být v této oblasti školený. Naopak například u formátu MARC může kvůli jeho složitosti provádět popis pouze zaškolený knihovník.

Elementy Dublin Core se dělí do tří skupin:

• Obsah dokumentu (název, předmět, zdroj…)
• Konkrétní instance (datum, formát, jazyk…)
• Práva ke zdroji (autor, vydavatel…)

Nevýhodou Dublin Core je jeho malá flexibilita a značná jednoduchost. Implementace tohoto standardu existují mj. pro jazyky HTML (Hyper Text Markup Language), RDF/XML (Resource Description Framework) a další. Specifikace standardu Dublin Core byla mj. zveřejněna v dokumentu RFC 2413. Všechny elementy Dublin Core jsou volitelné a současně se mohou v rámci jednoho záznamu libovolně krát opakovat. Tento základní soubor může být dále rozšiřován o nové elementy – tato možnost se často využívá ve specifických aplikačních oblastech.

Základní kvalifikátory standardu Dublin Core byly navrženy v roce 1997 a jejich účelem je dále zjemnit či zpřesnit význam popisu určitého elementu a poskytnout tak uživatelům větší flexibilitu. Cílem je zkvalitnění procesu vyhledávání informačních zdrojů ve specifických aplikačních oblastech.

Jak využít standard Dublin Core v praxi?

Standard Dublin Core se využívá pro zlepšení kvality metadat elektronických dokumentů s cílem usnadnit a zlepšit v nich vyhledávání.