DPH (Daň z přidané hodnoty), obvykle se používá zkratka DPH je jedna z nepřímých daní, řadí se též mezi spotřební daně. Princip daně z přidané hodnoty spočívá v tom, že organizace odvádí DPH z rozdílu mezi vstupy a výstupem. Tento princip se vztahuje na všechny účastníky celého dodavatelsko-odběratelského řetězce (od výrobce surovin až po spotřebitele) s tím, že jednotliví účastníci řetězu si mohou odečíst DPH na vstupech a že na konci celého řetězce je DPH vždy zaplacena konečným spotřebitelem.
- Z pohledu kupujícího je DPH součástí ceny, kterou zaplatí za (za služby nebo výrobky)
- Z pohledu prodávajícího se daň platí z “přidané hodnoty”, která vznikne rozdílem prodejní ceny a ceny vstupů (materiál, služby a další zdanitelné vstupy)
DPH tvoří ve většině států jeden z nejdůležitějších příjmů státního rozpočtu (veřejných financí). Daní z přidané hodnoty je zatížena většina výrobků a služeb.
V některých zemích se je obdobou daň GST (goods and services tax) v USA je obdobou DPH tzv. Sales Tax. DPH byla poprvé uvedena teprve v roce 1954, (například ve Spojeném království teprve v roce 1974). V Evropské unii, kde je v průměru nejvyšší DPH na světe je sazba DPH upravena společnou směrnicí na minimální výši 15 %. Přehled sazeb DPH v jednotlivých státech je uveden v odkazech.
Kdo platá DPH?
DPH platí osoby, tedy i všechny organizace a podniky, při nákupu výrobků a služeb a mohou si odečíst poměrnou část daně ze vstupů. Konečným poplatníkem daně DPH je spotřebitel protože daň platí jako součást toho, co kupuje. Pokud je prodávající registrován jako plátce DPH, musí odvést z obchodu (pokud ten je předmětem DPH) část hodnoty. Může si však odečíst část daně z ceny vstupů (materiál, služby a další zdanitelné vstupy).
Komentáře
Do diskuze nelze přispívat, protože je uzamčená