Diskontinuita (Discontinuity)

Pojem „diskontinuita“ má kořeny ve filozofii a v geologii. Filozoficky je míněna nespojitost či nesouvislost jako opak spojitosti či souvislosti. V geologii jde o nespojitost zemské kůry. Zemské desky se desky pohybují po tekutém jádře asi jako kry po vodě. Pokud do sebe desky narazí, dochází k zemětřesení.

Jestliže chápeme organizaci jako budovu na povrchu země a okolí organizace si představíme jako geologické podloží, pak následkem diskontinuity desek a jejich střetu může dojít k zemětřesení. To může ohrozit stabilitu budovy a poškodit ji nebo dokonce zcela zničit.

Termín diskontinuita do oboru managementu zavedl Peter F. Drucker, když v roce 1968 vydal knihu „Věk diskontinuity“.

Drucker říká, že kontinuita - ve smyslu spojitost, návaznost či nepřetržitost - ve společnosti i ekonomice skončila a nastává období zlomů, změn a nespojitosti. Trendy v podnikání i v životě společnosti se začnou rychle měnit a bude obtížné, ne-li nemožné je předvídat.

Drucker chápe diskontinuitu především jako „závažné změny v podstatě sociální a kulturní reality“.

V uvedené knize Drucker definuje čtyři faktory způsobující diskontinuitu:

• Nové technologie - vznikají v důsledku prudkého rozvoje přírodních (zejména fyzika, chemie i biologie) i společenských věd (zejména psychologie a sociologie)
• Změny světové ekonomiky - ekonomika se posunula od národní a regionální úrovně na světovou úroveň
• Nové uspořádání společnosti a politiky - vzniká nový pluralismus institucí - jak veřejných, tak soukromých i neziskových - a objevuje se důraz na sociální odpovědnost nejen firem, ale všech institucí a organizací
• Klíčovým zdrojem se staly znalosti - vzniká společnost a ekonomika založená na znalostech, jako klíčovém zdroji ekonomického růstu i sociálního rozvoje, Drucker přichází s pojmem znalostní společnost (knowledge society) a znalostní pracovník (knowledge worker)