Architektura klient-server (anglicky Client–server model) je jeden z typů architektury informačních systémů. Je to tzv. dvouvrstvá architektura, ve které tzv. klient (což je aplikace na koncovém zařízení uživatele) zajišťuje uživatelské rozhraní a aplikační logiku, na serveru pak běží relační databáze.
Model klient-server je forma distribuovaného zpracování výpočetního výkonu mezi koncovým zařízením (klientem) a serverem, kteří mezi sebou komunikují a předávají si vzájemně data. Klient překládá uživatelův požadavek tak, aby byl srozumitelný serveru, čeká od něj odpověď kterou překládá zpět tak, aby byla srozumitelná klientovi, který ji na obrazovce prezentuje uživateli. V architektuře klient-server tedy server zpracovává dotazy v databázi a klient je prezentuje, zajišťuje aplikační logiku a zprostředkovává rozhraní pro uživatele.
Ze dvouvrstvé architektury se později vyvinula třívrstvá architektura.
K čemu je architektura klient-server v praxi?
Tento model je dnes již koncepčně zastaralý. Kvůli tomu, že klient obsahuje většinu aplikační logiky, se složitostí aplikace rostou nároky na klientské počítače či zařízení. Také je u této architektury obtížnější pružně aplikace na straně klienta aktualizovat. Další nevýhodou architektury klient-server je, že je problematické zpřístupnit část aplikace pomocí webového prohlížeče.
Komentáře
Do diskuze nelze přispívat, protože je uzamčená