Skupinové myšlení (Groupthink)

„Mnohem raději bych měl společnost, kde každý někdy nesouhlasí, než společnost, kde každý vždy souhlasí. Úplná shoda není zdravá.“

Marc H. McCormack

V šedesátých letech sestavil tehdejší americký prezident John F. Kennedy jeden z intelektuálně nejsilnějších týmů prezidentských poradců v dějinách USA. Přesto se USA nevyhnuly debaklu v Zátoce sviní, kde ostudně selhal pokus odstranit na Kubě režim Fidela Castra.

Toto a další podobná selhání skupiny špičkových odborníků během skupinového rozhodovacího procesu zaujalo amerického psychologa Irvinga Janise, který přišel s teorií skupinového myšlení (groupthink). Janis za určitých podmínek pojímá skupinové myšlení jako téměř zákonitý sociálně psychologický mechanismus, který dovede skupinu složenou dokonce z mimořádně inteligentních lidí k naprosto špatným závěrům.

Skupinové myšlení (Groupthink) lze téměř zákonitě identifikovat při splnění následujících podmínek:

Situace není vnímána realisticky
Realistické názory nemají šanci uspět („nechtějí být slyšeny“)
Skupina je odtržena od vnějšího prostředí (izolace od podnětů zvenku)
Skupina je vysoce soudržná
Skupina pracuje pod tlakem vnější hrozby
Rozvíjí se velmi intenzivní stres
Skupina je pod tlakem, protože rozhodnutí má být rychlé

V takové situaci dochází k rozvoji osmi symptomů skupinového myšlení:

Rozvíjí se Iluze nezranitelnosti
Upevňuje se neotřesitelná víra v morálnost chování skupiny
Dochází ke kolektivní racionalizaci rozhodnutí skupiny
Rozvíjí se sdílené myšlenkové stereotypy a postoje, zejména k oponentům, kteří jsou zesměšňováni
Uplatňuje se autocenzura, členové skupiny se neprojevují kriticky a všichni se tváří, že souhlasí
Nastupuje iluze jednomyslnosti a členové skupiny získávají pocit falešné shody – nikdo navenek neodporuje danému rozhodnutí
Reprezentanti jiných názorů jsou vystaveni tlaku a nuceni změnit názor
Objevují se „strážci myšlení“, kteří cenzurují odlišné názory a negativní informace zvenčí

Podle Janise vede skupinové myšlení k těmto sedmi chybám v rozhodování:

Nejsou dostatečně prozkoumány všechny alternativy řešení
Skupina se odchyluje od původních cílů
Skupina dostatečně nezvažuje rizika zvoleného řešení
Jednou zamítnuté alternativy nemají šanci být znovu přijaty
Sběr informací ve skupině je nesystematický a neúplný
Skupina filtruje informace a potlačuje ty nežádoucí
Neexistuje náhradní plán pro případ selhání zvoleného řešení

Podle Janise existuje několik osvědčených způsobů, jak se vyhnout pasti skupinového myšlení:

Vedoucí pověří každého člena skupiny rolí kritického posuzovatele návrhů, každý tak může vyjadřovat námitky a pochybnosti
Vedoucí pracovníci ve skupině nesmí předem vyjadřovat své názory, aby svou autoritou neovlivnili ostatní
Je vytvořeno několik skupin paralelně pracujících na řešení problému (viz také paralelní týmy)
Všechny smysluplné varianty jsou prozkoumány, žádná není předem zavržena
Každý člen skupiny má právo konzultovat myšlenky skupiny s někým důvěryhodným zvenčí
Skupina může na své porady pozvat odborníka zvenčí
Nejméně jeden člen skupiny by měl zastávat roli ďáblova advokáta, který systematicky přichází s protinávrhy a zpochybňuje rozhodnutí skupiny, na každé schůzce by mělo jít o jinou osobu

Dále lze doporučit tyto kroky:

Kontrolovat, zda nedošlo k některé ze sedmi chyb v rozhodování
Systematicky přibírat do skupiny jedince, kteří jsou známí svou nonkonformitou
Vedoucí skupiny individuálně rozhodne poté, co vyslechne názory členů skupiny

Související pojmy a metody:

Poslední aktualizace: 29.01.2012